Menu
Menu
Menu
Milá paní Evo, moc Vás zdravím 😊
Uvědomuji si, že jsem Vám slíbila napsat ten příběh o synovi a kamíncích, tak svůj slib dnes plním...
Vše začalo jednoho krásného dopoledne, kdy jsem z kuchyně uslyšela velký rámus v dětském pokoji. Přijdu tam a můj dvouletý syn Adam pečlivě shazoval všechny hračky z polic. Odložila jsem utěrku a za pečlivého výkladu, že hračky patří do police a že jim shazování z police neprospívá jsme je společně uklidili na místo. Vstala jsem, vzala utěrku a chystala se odejít dovařit oběd načež Adam rozvážně pokýval hlavou a jedním tahem opět umístil všechny hračky z police na zem. Použila jsem "já výrok" že se začínám zlobit a opakovala svůj výklad o tom, že se to nedělá a opět trpělivě uložila se synem hračky na místo. Tentokrát mě Adam nechal odejít zpět do kuchyně, ale sotva jsem se tam ocitla uslyšela jsem již známý zvuk. Byl rychlý jako blesk - během té chvilky stačil shodit všechny hračky ze všech polic. Stál tam uprostřed pokoje s blaženým výrazem ve tváři. Můj vztek se mísil s myšlenkami na neuvařený oběd a promrhaný čas, který jsem věnovala skládání hraček do polic a výkladu, že házet hračky na zem z police není pěkné. Ač nechápu jak jsem to dokázala, použila jsem opět "já výrok", že tentokrát už se skutečně zlobím a že jdeme opět uklízet hračky zpět. Jediný komu to vadilo jsem byla já. Syn ve skvělé náladě vzorně naskládal hračky na své místo. Tentokrát jsem se pojistila - ač zapřísáhlý odpůrce televize, nabídla jsem mu posezení u televize u jeho nejoblíbenějšího pořadu Pošťák Pat. Ve falešné naději uvařeného oběda jsem se vrátila do kuchyně. Můj dobrý pocit z toho, že jsem se ovládla a nezačala hystericky ječet poté, co 3x shodil hračky a já je 3x s ním uklízela, přerušil mě již dobře známý rámus z dětského pokoje. Syn stál opět uprostřed svého pokoje nad rozházenými hračkami a vymetenými policemi a zářil štěstím. Tato scéna se mi v následujících dnech a týdnech objevovala denně. Napadlo mě, že syn zřejmě potřebuje moji pozornost a tímto ji ke mě chce přilákat. Přeřadila jsem svou výkonnost na vyšší stupeň a každý volný okamžik jsem věnovala synovi. Marně. Každý den jsem několikrát slyšela ten odporný rámus hraček padajících na plovoucí podlahu linoucí se z dětského pokoje a viděla blaženě se usmívajícího syna. Neměla jsem pro to jiné vysvětlení, než že mi to dělá schválně jen proto, aby mě vytočil, což se mu dařilo na výbornou. Přestala jsem používat " já výroky", místo úsměvů na něj z mé strany sršely blesky hněvu a místo respektujícího přístupu jsem na něj sypala příkazy a pokyny - když to nejde po dobrém, musí to přece jít nějak jinak....
Asi po měsíci našeho společného utrpení jsem se ocitla na kurzu o Montessori výchově paní Evy Štarkové. Hypnotizovala jsem hodinky, kdy už bude přestávka, abych se jí mohla zeptat, jak vyřešit náš problém. Odpověď byla jednoduchá: “Zkuste s ním házet kamínky z mostu.” No co to je za nesmysl, napadlo mě. Kamínky z mostu! Tak on mi dělá naschvály, vytáčí mě na nejvyšší možnou míru a já se s ním ještě budu trmácet na nějaký most a házet tam s ním kamínky! Když jsem se z kurzu večer vracela, uvítal mě již ve dveřích známý zvuk hraček padajících z police a manžel se strhaným obličejem a otázkou: "Tak co říkala?"
Hned druhý den ráno jsme syna naložili do kočáru - abychom byli na mostě dřív. Hodinu, celou jednu hodinu tam stál a z té své malé dlaně házel trpělivě po jednom kamínky dolů! Měl na tváři ten stejný blažený výraz jako v tom pokojíčku nad těmi rozházenými hračkami a zářil štěstím. Na tom mostě mi to došlo. Co všechno se mezi námi mohlo stát, kdybychom na ten most nešli. Kolik zla se mezi námi mohlo vytvořit, jak blízko jsme byli k vzájemnému odcizení. Přiznám se upřímně, že jsem v té době syna přestávala mít ráda tak jako dřív. Měla jsem pocit, že mu dělá dobře, když mě může vytočit, že mi to dělá schválně a raduje se z toho, že se já zlobím. A on zatím jen chtěl poznat rozměr výšky. Jak jednoduché! Fascinovalo ho, že něco letí a pak to dopadne na zem. Přestože měl v té době necelé dva roky, na tom mostě jsem se mu omluvila a slíbila, že udělám všechno proto, aby k takovému nedorozumění již nikdy nedošlo a že se mu svou chybu pokusím vynahradit. Na zahradu jsem mu dala kýbl s vodou a on tam denně sedával a házel do něj ty své kamínky. Na dětském hřišti jsme na žebřík naskládali řadu kamínků a on je postupně klacíkem shazoval dolů jako při billiáru. Pak vzal kamínky a pokoušel se je po jednou zasunout do kovové trubky na houpacím koníkovi. Bylo to úchvatné ho pozorovat. Pokaždé, když si takhle hrál, měl na tváři ten svůj blažený výraz absolutního štěstí. Jednou jsme jeli do lesa na procházku před dětskou zotavovnu, kde je potok. Syn vystoupil z auta, rovnou utíkal do lesa nasbírat kamínky a vrátil se na most před zotavovnu. Hodinu stál na mostě a házel tam ty své kamínky. Když jsem ho konečně nalákala na to, že můžeme také házet v lese šišky do jámy, vyšla před dveře paní recepční, aby mi řekla, že ještě nikdy nic podobného neviděla - aby dvouleté dítě házelo soustředěně hodinu po jednou kamínky do potoka!
Tím okamžikem také skončilo naše společné utrpení. Ten strašlivý zvuk padajících hraček už jsem více neslyšela.
Tak už letím do postele. Mějte se moc pěkně 😊😊😊😊😊😊
Dobrý den, paní Evo!
Hlásím další projev geniality.
Syn dnes ráno sotva se vzbudil začal skládat puzzle. Nikdy před tím ho to nebavilo, ale jak si ráno v pyžamu prohlížel police prohlásil: "Dnes budu skládat". Tak jsem mu to ukázala, jak se skládají a on poté s absolutním nadšením skládal 5x po sobě to stejné. Vždy to poskládal, rozebral a znovu...
Už jsem začala pošilhávat po hodinkách, že by měl snídat. Načež on se zadíval na ty puzzle a řekl: "Chci se do nich zahrabat." Tak jsem mu slíbila, že budeme po snídat hledat balonky v lavorku s fazolema. Vtom se celý rozzářil a prohlásil: "Chci teď - ne až po snídani!" (...jaké úsilí mě samotnout stojí naučit se žít v přítomném okamžiku...) No musíte uznat, že mi snídaně - nesnídaně nezbylo nic jiného než vytasit lavor se 4kg fazolí. Kdybyste ho viděla, srdce by Vám plesalo jako mně. Zahrabával si tam ruce, strčil do nich hlavu, posadil do nich své nejoblíbenější hračky (to mě dojalo - jak on si uvědomuje, že je mu to příjemné a chce to dopřát i hračkám) a nakonec si vyslékl pyžamo a sedl si do nich a seděl tam asi 20 min. Tak jsme snídali až v době svačiny, ale bylo opět nezapomenutelné...
Tak letím do postele
Mějte se
Milá paní Evo, moc Vás zdravím.
Příběh Vám ráda napíšu - mohu Vám napsat i celý román, třeba jak můj dvouletý syn přišel na dětské hřiště, rozhlédl se a povídá: "Tady je čtyřboký hranol!” a jeho tříletá sestra začala jásat, že vidí válec a kouli. Jásali tam na hřišti jakoby byly vánoce 😊
A taky jak jdu s nimi po městě a oba dva ukazují na dopravní značky: zákaz vjezdu, zákaz zastavení, slepá ulice zákaz stání a hele - zákaz stání je kruh!
Z toho vidíte, paní Evo, že mám i se svou rodinkou naprosto úžasně a už se na Vás v sobotu moc těším 😊 Na Vaši radu jsem si k narozeninám od manžela přála, aby šel se mnou, tak tam budeme oba.
Mějte se moc krásně 😊😊😊😊😊😊😊
Milá paní Evo!
Chci Vám napsat, že "jedeme" jak šroubci. Děti si hrají po montessori způsobu, já tvořím nové podněty a celé to všechno mě neskutečně naplňuje. Děti reagují naprosto úžasně! Zrovna mají obě plané neštovice, tak už máme týden domácí vězení. Já jsem tak spokojená. Nikam nemůžu, tak ani nemám kam spěchat, tak si jenom hrajeme a hrajeme a pracujeme. Kamarádky mě litují, jak to musí být strašné být s dvěma malými dětmi 24 hodin doma - ony vůbec nemají ponětí... A děti si za ten týden ani nevzpomněly, že by chtěly ven!
Musím letět, slyším v dětském pokojíku zvuky, které nemají s montessori nic společného...
Mějte se moc pěkně, posílám světýlko.
Dobrý den, paní Štarková,
už je to více než rok kdy jsem navštěvovala Vaše kurzy v Praze, které pro mne byly velkým přínosem. A proč píšu zrovna dnes? Protože dnes jsem na Vás myslela více než kdy jindy. Prožila jsem se synem opravdu krásnou neděli. Ráno jsme společně upekli perníčky a po obědě si šli hrát se zvířátky, což je jeho oblíbená hra. (Kryštofovi je pět let, ale o přírodě toho už ví více než já.) Zvířátka skládá na mapu, podle kontinentů, kde žijí a potom zase uklízí do "zvířátkových komod", které jsme si vyrobili podle Vašeho vzoru. 😊 Dnes když vyskládal všechny zvířátka, začal vytahovat puzzle Evropy, já na to: že by si měl zvířátka uklidit, ale Kryštof odpověděl, že by si chtěl vytvořit "Montessori Pangeu" v pokojíku si složil podložky a vytáhl všechny pomůcky, které máme, všechny si vzorně prošel včetně smirkové abecedy, která ho do dneška moc nezajímala a myslím, že byl opravdu šťastný a spokojený a já samozřejmě také.
Mějte se moc krásně.
Vážená paní Štarková,
ráda bych Vám napsala, jak moc na mě zapůsobil Váš kurz. Po jeho skončení jsem měla chuť Vás obejmout, ale nakonec jsem se s Vámi ani nestihla rozloučit. Mohu Vám zodpovědně říci, že můj život by se dal rozdělit na dvě části - před setkání s Vámi a po něm. Zajímám se Montessori výchovu už delší dobu, ale až Vy jstemi tu mou cestu "osvítila". Dokážu se vcítit do myšlení a emocí mých dětí a daleko víc je chápu. Mé záchvaty vzteku a zoufalství už téměř vymizely. Vidím na dětech, jak jsou klidnější, šťastnější a dokážou se radovat z maličkostí. Dnes se mi podařilo se překonat a po dvouhodinovém pobytu na dětském hřišti se v půli cesty domů vrátit zpět, když má tříletá dcera projevila cestou přání chodit bosky v písku. Kdybyste viděla, jak strašně se mi tam nechtělo a jak moc ona byla nadšená, když tam po pískovišti běhala bosky a hrála si na koně. Vím, že kdybych nebyla na Vašich přednáškách, tak se tam určitě nevrátím a odbydu ji slovy "...až někdy příště..."
Moc vám děkuji za sebe a své děti za to, co děláte a s jakým nadšením kolem sebe šíříte porozumění a lásku. Neznám nikoho, kdo by na mě za tak krátkou chvíli tak hluboce zapůsobil a ovlivnil mé chování. Jěště jednou Vám z celého srdce děkuji a přeji Vám i Vaší rodině pevné zdraví.
Dobrý deň, pani doktorka 😊
Vaša prednáška ma nanovo naplnila a poviem Vám, že ma oslovilo to tlakové a hmotnostné centrum v mozgu, čo je pre nás aktuálne vzhľadom na pubertálny vek mojich detí. Tak som im teraz počas jarných prádznin ponúkla, či si nechcú zahrať bowling. Predstavte si, ešte aj ich kamaráti chceli ísť a dokopy prišlo desať detí :). Niečo úžasné, ako si to tam užívali, museli sme poprosiť, aby nám dovolili predĺžiť hru 😊😊. A ešte veľa iných motivácií, hlavne pre detičky do jasličiek 😊.
Je zaujímavé, že aj opakovanie môže človeka tak naplniť, lebo zakaždým sme v inej situácii a osloví nás niečo iné...je to ako s čítaním Biblie 😊
Som Vám vďačná za tú možnosť, ĎAKUJEM 😊
Dobrý deň prajem, pani Štarková,
v marci som sa zúčastnila Vášho kurzu Aritmetika I. a II. Chcem sa Vám ešte raz veľmi poďakovať. Po návrate domov som našej 8 ročnej dcére ukázala “násobenie”, pretože ona v škole nepochopila princíp, takže sa to len drilovala. Po pár minútach sa na mňa zahladila a povedlala: “Mami, ty si mi to vysvetlila za 10 minút a v škole sme sa to učili celý mesiac.” Odvtedy to s ňou prechádzam vo forme hry všetkými spôsobmi aké ste nám ukazovali, nemá pocit, že sa učí, vždy len tak na chvíľku.
S 5 ročným synom som začala od začiatku - s tyčami. Inšpirovali ste ma, keď ste hovorili, ako ste išli do obchodu a dali ste si odrezať 20cm tyč, tak sme si kúpili tri 2,5m tyče, odrezali, šmirglovali... a hrali sa, nosili so sebou, tipovali...a takto sme si pomaly začali vyrábať niektoré pomôcky sami.
Veľmi Vám ďakujem!
Dobrý deň,
ďakujem krásne. Ešte stále som plná emócií z Vašich prednášok z víkendu. Ste pre mňa úžasnou inšpiráciou a to čo robíte pre ľudí má v mojich očiach nevyčísliteľnú hodnotu. Nie len že sa mi mení vnímanie a pohľad na detské správanie - ešte viac ma fascinuje, ale zároveň som aj ochotná vyše prijímať ich nálady a chovanie nech je akékoľvek. Dokonca však musím napísať, a to je pre mňa úplne fascinujúce, že začínam aj dospelých ľudí okolo seba vnímať inak. Akosi empatickejšie, trpezlivejšie a láskavejšie. V každom z nás sa podľa mňa totiž skrýva to malé dieťa, ktoré chce byť občas ocenené, samostatné a zároveň mať naplnené svoje potreby a sny. Je to pár hodín od kurzu, ale už teraz sa cítim pokojnejšia viac prijímam a som presvedčená, že som urobila perfektné rozhodnutie, keď som navštívila Váš kurz.
Veľmi sa teším na ďalšie stretnutia.
S pozdravom.
Milá paní Evo, moc Vás zdravím.
Ze slibovaného psaní příběhů na dovolené není nic, nestihla jsem napsat ani řádek. Byli jsme na biofarmě starat se s dětmi o zvířata a tak jsem místo večerního psaní chodila s dcerkou dojit kozy. Měli jsme se naprosto úžasně, všechno nakonec vyšlo - děti se uzdravily, počasí bylo nádherné 😊
Dnes jsem podle Vaší rady sundala z oken záclony a dcerka si stoupla k oknu, dala ruce na parapet jakoby seděla ve školní lavici a potichu koukala z okna. Ptala jsem se jí, co dělá a ona na to: "Koukám se tady na stromy a poslouchám ptáčky jak zpívají. No to tu ale, mami, máme parádní výhled,že?" Tak mě to zase zahřálo u srdce.
Mějte se moc krásně,
zdraví
Milá paní Evo,
Teď Vám napíšu něco, co by mě ani nenapadlo, že se může stát. Možná si vzpomínáte, jak jsem mluvila o tom, že jak "bojujeme s rodiči". Moje mamka mi pořád říká, že s dětma o všem zbytečně diskutuju, že se přece musí naučit poslouchat rychle a bez vysvětlování, že jim ve všem vyhovím, že dělám všechno podle nich.
Rodiče byli u nás ve středu na návštěve, mamka byla s dětma na hřišti, chvíli si tu hráli a pak odjeli domů. Celkem nic neobvyklého. Ve čtvrtek mi volala, aby mi řekla, že když byla na tom hřišti, tak si uvědomila, jak hrozně se ty matky na hřišti chovaly, že po dětech jen křičely, ať nikam nelezou, že spadnou, jedna dokonce řekla dceři, že je debil. Teď prý je na procházce a slyší to stejné v bledě modrém všude kolem od ostatních rodičů - ve městě, na hřišti v lese... A že ona je ráda, že tohle její vnoučata nemusí poslouchat, že si moc váží toho, jak své děti s manželem vychováváme a že je na mě hrdá. Bylo to pro hodně silné...
S pozdravem 😊
Dobrý deň pani Štarkova,
v prvom rade by som sa Vám chcela z celého srdca poďakovať za Váš seminár a za prácu, ktorú pre ľudí ako som ja robíte. Priznám sa, že keď som išla na Váš seminár bolo to zúfalstvo lebo som nerozumela prečo sa moja dcéra správa istým spôsobom. Nával zlosti, hádzanie sa o zem boli u nás každodenné a ja som si myslela, že som zlá matka a neviem dcéru dobre vychovať aj keď sa jej snažím dať všetko čo potrebuje. Vďaka Vám, keď som sa vrátila domov, videla som ju ako keby úplne inými očami. Novými a lepšími. Zrazu som s ňou hovorila úplne iným tónom hlasu a ona na moje slová začala reagovať úplne inak ako zvyčajne. Skúšame aktivity, ktoré sme s Vami preberali. Dcéra je z toho nadšená, nazýva to naše kúzla. Jej správanie sa zmenilo a moje tiež.
Rada by som vo Vašich seminároch pokračovala.
Ešte raz Vám za všetko veľmi pekne ďakujem.
Dobrý deň pani Štarková,
chcem sa Vám touto cestou poďakovat za Vašu úžasnú prácu. Našim deťom sa vďaka Vám zmenil život zo dňa na deň (a to som už nejaké info o Montessori prístupe mala aj pred kurzom). Ďakujem Vám za pozitívnu energiu, ktorú ste nám odovzdali. Aj vďaka Vám viem vstať od nedele rána o 5:30 z postele a pripraviť sa na ďalší deň, keď deti ešte spia. Neverili by ste, ale pred kurzom som mala problém vstať o 8:00.
Teším sa na ďalšie kurzy a prajem všetko dobré!
S úctou
